kronika malých a velkých Bělunků - Fotoalbum - sborové akce

Cesta za pokladem

Obrazek Po stopách ovečky Barborky aneb cesta za pokladem

Tak můj taťka, coby dědeček a taky zástupce sboru, vymyslel akci - výlet v dopoledních hodinách na Větřkovskou přehradu a následně oheň a buřty. Musím teda říct, že když se plánovaný výlet blížil, dívala jsem se s obavami na velmi nestálé a někdy již dost chladné počasí. Ale v den D, nám Pán Bůh nadělil jen samé sluníčko, které příjemně hřálo a tak se nám hezky hrálo.

Aby to nebyl jen takový obyčejný výlet, vymysleli jsme stopovanou. Pro nezasvěcené, to se jde po vyznačených šipkách ( z klacků, šišek, kamínků, co příroda dala) a plní se různé úkoly . My jsme šli po stopách neposlušné ovečky Barborky a snažili jsme se ji zachránit. Číhalo na ni i na nás velké nebezpečí, vlk, propast apod. Jestli chcete znát úplné podrobnosti, pokusím se tady dole přidat celou hru - povídání a úkoly. Přidali se k nám žáci páté třídy ze ZŠ v Kopřivnici. Bylo jich šest a vedla je jejich trídní učitelka Ivana, sestřenice Petra a Milušky.

V cíli nás za velkou námahu čekala odměna - ukrytý poklad. Kristýnka čekala truhlu plnou zlata a tak byla trochu zklamaná, když se z toho vyklubala kupa sladkostí. Ale všichni ostatní byli nadšení. Co ze zlatem, že? To není k jídlu.

PO celou dobu hry jsme měli ještě takové malé, někdy teda dost nepříjemné Obrazek překvapení. Zrovna se jel cyklistický závod a vedl i kolem přehrady, tedy PŘES NÁS! Musím říct, že jsme to zvládli lépe než mnozí cyklisti. A ten co byl nejsprostší, protože mu někdo z nás podle něho stál v cestě, si slušně řečeno skoro vyrazil všechny zuby, jak tam sebou švihl. Au au. Protože nešel přes most, jako normální ostatní závodníci ale rozhodl se projet lesní potok i přes velmi příkrý svah na druhé straně. Ještě teď se směju....