kronika malých a velkých Bělunků

Tak k nám po roce dorazila pouť. Děti sledovaly, jak postupně přijíždějí všechny atrakce, jak se to staví a pořád se ptaly, "kdy se mami budeme točit?" Štěpánek si vyhlídnul tank a o něm mluvil každý den. Dětičky mají svoje pokladničky, tak se moc těšily, že si kolotoče zaplatí samy. Tak nevím jestli je to dobře nebo špatně, ale celý týden pršelo, od středy až do pátku v kuse durch pořád. Tak se na kolotoče jít nedalo. Libovala jsem si jak jsem ušetřila, ale v neděli jsme se zase pěkně rozšoupli. Byli jsme na kolotočích 2 hodiny. Sice bylo chladněji, ale na chvilku na nás vykouklo i sluníčko. Vyzkoušeli jsme dětský autodrom - to je ten Štěpánkův tank, kde mu Karoli dělala nabíječe, Kristýnka si vybrala koníčka (Ale vysvětlovala jsem jí, že je na to už velká, marně), pak jsme šli na autíčka. To jsem si s Petrem užila. Emilka s Pepíkem, kteří byli s námi, hlídali Karoli a my jsme jezdili a bourali a bourali k velkému nadšení dětí. Hned vedle byl dětský kolotoč, tam se svezl Štěpi s Karoli. Kristýnka je už velká, tak jsem ji vzala na velký řetízák. Ona byla nadšená, ale mně bylo pěkně blbě a půl hodiny jsem chodila do kolečka, jak se mi točila hlava. Pak vzal Petr Štěpiho a Kristýnku na horskou dráhu. Sedli si dopředu a musím říct, že to s nima teda pěkně lítalo, teda jezdilo po těch vzdušných kolejích. Zakončili jsme to malou mašinkou.

Ale musím se pochlubit, mezi tím vším, jsme zašli na střelnici, že mi Petr vystřelí růži. Do ruky to vzal Štěpi a co rána to trefa!!!!!!!!!! Takže jsem měla růži já i Kristýnka. No nemusím říkat, jak Štěpánkovi svítila ta jeho modrá očka radostí a pýchou.

Taky máme doma tři balónky, vyfotila jsem je, fotka úplně nahoře,a teď máme záhadu. Komu který patří? Přikládám malou nápovědu, takže je to úplně jednoduché.

A perníček z pouti se snědl takřka na místě. Mňam. Mňam.