naše společné vánoce
Naše další společné vánoce jsou tady
Děti se těšily už několik měsíců, hlavně proto, že pořád slyšeli tu magickou větu : "Dostaneš to k vánocům". Nejvíc se asi těšil ŠTěpi, ten už od operace v květnu měl slíbenoého trucka Macka z filmu Cars. Měl vytisknutý obrázek a ten ho držel celou tu dobu v nemocnici nad vodou. 
Takže těsně před vánoci začalo nadšení samozřejmě stoupat. Petr zajel s dětmi, Štěpánkem a Kristýnkou pro stromeček. To ale Štěpánek pak asi tři dny stál u dveří a chtěl jet kupovat dárečky, že stromeček už máme, ale dárečky ne. 
Večer před štědrým dnem jsme s dětmi nastrojily stromeček, 
ale večer Kristýnka dostala teplotu a průjem. Sirup na teplotu mi zvracela. Tak se tady na Štědrý den tak potácela, bylo mi jí líto. Tak moc se těšila. Modlila jsem se za ni, i Petr. Vložil na ni ruce a modlil se. Kristýnka si po obědě šla lehnout a spala dlouho předlouho. Když se probudila, teplota byla pryč i průjem. Před tím měla přes 39C teploty. Měla nádhernou růžovou zdravou barvu jako už dlouho ne. Byli jsme svědkem zázraku. Velkou moc má modlitba spravedlivého. Takže Kristýnka s námi večeřela, mini porci, rozbalovala dárky a šla spát až po 22h. Všichni jsme si to prostě užili, díky Bohu, Jeho moci a lásce!
Večeři jsme měli klasickou českou štědrovečerní, kapr a bramborový salát, děti to měly tak na půl s řízkem. Přece jenom mám velký respekt z kostí. Potom zazvonil zvoneček
a všichni jsme se vrhli ke stromečku. Teda hlavně se tam vrhly děti. Chvilku jsme je s Petrem udrželi, něco nám zazpívaly a už se jelo. To bylo jenom "Mami, pro koho to je?" a samé trhání papírů, rozzářené oči radostí a nadšením.
Štěpi měl vánoce ve znamení filmu Cars, Kristýnka zase princeznovské a Karoli byla pasovaná na velkou, protože dostala velkou peřinu a polštář a hlavně od tatínka vlastní kočárek.
