kronika malých a velkých Bělunků

Tak jsme po velmi dlouhé době navštívili ZOO Svatý Kopeček v Olomouci. V Olomouci mám kamarádku z dob studií na biblické škole, Veroniku. Ta má už také svou rodinu - dvě děti, Elišku starou jako Kristýnka a Honzíka, ten je jako naše Karoli. Kristýnka byla z nové kamarádky nadšená. Veronika má do ZOO celoroční pernamentku, tak její děti všechny zvířátka už znají a hlavně Eliška dělala našim dětem bezvadného průvodce.

Hned na začátku prohlídky jsme narazili na kluka s holkou co nabízeli focení s obrovským výrem, malá poštolka jen přihlížela. Kristýnka výra hrdinsky udržela sama, Štěpimu jsem musela trochu pomoct, jako že jsem přidržovala. Teda nevím, kolik takový výr váží, ale byla to fakt tíha. Netroufám si to odhadnout, ať někdo neřekne, že plácám nesmysly.

Našim dětem se nejvíce líbila dětská ZOO. Koupili jsme jim nějaké krmení, to se prodává v papírových sáčkách. Proč takové detaily? BuĎte trpěliví, všechno se dozvíte..... Štěpi krmil a krmil až mu jeden kozel (nebo koza), sežral i ten papírový sáček. Náš Štěpi to dlouho nemohl rozdýchat, skoro se rozbrečel. Do poslední chvíle se s tím kozlem o ten papírový sáček rval, ale marně. Štěpi měl hlavně strach, no spíše starost, ať tomu kozlovi není špatně, "sáčky se přece nejí, že mami!?". No nicméně kozičky nadchly naše děti natolik, že jsme tam strávili asi hodinu, což dosvědčí babička Bohunila a dědeček Amil, na které jsme zcela náhodou v ZOO narazili. Ti si stačili  dát kávičku a tak a my pořád u těch koziček..... Karoli se teda bála, tak to sledovala se mnou z povzdálí v bezpečí za plotem - v ruce rohlík se salámem, sluníčko hřálo do zad.

Další věc, nebo spíš zvíře, co nadchlo našeho Štěpiho, byl žralok. Musím říct, že v Olomouci mají fakt dobré podmořské akvárium, nádhera!!!

Tak jsme si to užili, odpoledne rychle uteklo a my jsme se museli s Veronikou a její rodinou rozloučit. Tenhle výlet jsme domlouvaly asi 2 roky, tak se nám snad podaří zopakovat to v kratším intervale.